V červnu 2014 jsem se dozvěděl, že budu tzv. pokusný králík Informačního centra pro mládeže v Jindřichově Hradci a budu vyslán na projekt Distance make no different, který se konal poblíž Filakova na jihu Slovenka. Moje první reakce byla samozřejmě negativní. Nikam jsem jet nechtěl, měl jsem strach z toho, jak se domluvím, jak budu cestovat sám tolik kilometrů a vůbec se mi na tento projekt nechtělo. Moje přípravy nebyly nějak závratně dlouhé, den před odjezdem jsem si zabalil věci a vyrazil směr Praha, kde jsem přes noc zůstat u bratra. Druhý den jsem musel být již v 7:30 na autobusovém nádraží a moje pocity začínaly být poněkud znepokující… začal jsem si uvědomovat, že jedu úplně sám do jiné země a je to pouze jen a jen na mě jak se o sebe dokážu postarat. Cesta se Student Agency byla po celou dobu vynikající. Čím víc jsem se přibližoval cílové stanici, tím víc jsem se bál. Přijel jsem do Filakova, ale toto ještě nebyla konečná stanice a musel jsem ještě čekat na autobus, který mě odvezl do vesničky Radzovce, která je téměř na maďarských hranicích. Když jsem vystoupil z autobusu a viděl všude maďarské nápisy, tak jsem se trochu zarazil, ale byl jsem na správném místě. Čekali již na mě dva sympatičtí organizátoři a jelikož se projekt konal na Slovensku tak jsem měl to štěstí, že jsem si s nimi mohl pokecat a nemusel se stresovat s angličtinou hned, jak přijedu. Místo, kde se projekt konal, bylo ještě pár kilometrů od Radzovce lesní cestou. Když jsme přijeli do penzionu tak nebylo nikde nic. Jakákoliv civilizace byla nejmíň 10 kilometrů vzdálená a to ještě k tomu nebylo v té vesnici nic, co by stálo za to. Takže jsme byli závislý jen na tom, co se udělá a co se stane na tomto místě.
Cesta tam pro mě byla ta největší zkušenosti. Zjistil jsem, že se o sebe dokážu úplně v pohodě postarat a zajistit si co potřebuju a chci. Projekt byl velmi vydařený, na úvod 14 denního pobytu jsme hráli seznamovací hry a různé nakopávací hry. 42 lidí ze 7 různých zemí… to dá zabrat na zapamatování všech. Asi třetí den jsme začli pracovat na projektu. Rozdělili jsme se do 3 skupin. První skupina měla na starost zpěv a doprovod, druhá skupina tanec a třetí skupina různé dekorace na představení a dárky dětem do školky. Představení se velmi povedla. Čím déle jsme spolu trávili čas, tím víc jsme se poznávali a začínali se tvořit opravdové přátelství. Když se mělo odjíždět tak ne jeden člověk to oplakal. Nazpět do České Republiky jsem již cestoval s českým doprovodem. Jeli jsme opět autobusem do Filakova. Počkali jsme pár minut na autobus Student Agency a mohli jsme vyrazit. Cesta nebyla už tak hladká jako když jsem jel na projekt. Potkala nás velká zácpa těsně před Bratislavou a autobus stál téměř 2 hodiny na místě. To pro mě nebylo moc příjemné, protože mi z Prahy navazoval spoj do Jindřichova Hradce a s dvou hodinovým zpožděním se to opravdu stihnout nedalo. Nastalo rozhodnutí, které bych asi před tím, než jsem jel na projekt, neudělal. Vystoupil jsem v Brně i přesto, že jsem měl jet až do Prahy a panu řidiči, který vyndaval zavazadla, se to moc nelíbilo. Byl hodně naštvaný, že jsem si najednou usmyslel, že vystoupím v Brně. Poté jsem v Brně počkal chvilku na autobus do Jindřichova Hradce a cesta již proběhla v pořádku.
Tímto doporučuji jezdit na každý projekt, co to půjde. Získáte nové přátele, poznáte nové kultury a země po celé Evropě. Naučíte se komunikovat, dorozumívat se a také do jisté míry samostatnosti a postarání se o sebe. Jak jsem se na začátku zdráhal, že nikam nepojedu tak jsem nakonec velmi rád, že jsem tak udělal.
Žádné komentáře:
Okomentovat